Návrat domů
14. 7. 2007 v 20.08Tak už se vracíme domů. Vyrazili jsme hned večer po závodech. Přeci jen to z Cottbusu do Vyškova není tak daleko. Vypadá, že to zvládneme za pět hodin, což je slušný průměr. Zrovna míjíme Brno, kde budeme vykládat Lenku. V duchu jsem moc ráda, že tam byla taky, moc mi pomohla při závodě. Lepšího domestika bych si ani nemohla přát a navíc je s ní pohoda, a to i mimo závodní ovál, což je možná ještě důležitější. Všichni jsme šíleně unavení, moc jsme toho nenaspali, nějak to nešlo. Člověk je po závodech plný dojmů a emocí. Není jednoduché usnout, když se hlavou honí spousta myšlenek.
Začíná pomalu svítat a z rádia se line píseň od Katapultu „V dáli někde svítá“. Naprosto dokonalé. Já sama bych nevybrala lepší song pro tenhle okamžik. V hlavě si srovnávám myšlenky a dělám takovou malou osobní rekapitulaci posledních dnů. Ještě minulý týden jsem odjezd na mistrovství Evropy zvažovala. Věděla jsem, že nejsem dostatečně v kondici, abych se prala o medailové místa a mohla tak se vší důstojností obhajovat své loňské zlato.
Nakonec jsem se rozhodla odcestovat a zaměřit se hlavně na stíhací závod s bodovačkou. Chtěla jsem urvat z těchto disciplín aspoň nějaké body do olympijské kvalifikace. A i když jsem se před startem cítila, jak školák, co se nenaučil na pololetní písemnou práci, myslím, že jsem se rozhodla dobře. Díky vítězství ve stíhačce bych se měla vyhoupnout na vedoucí místo v rankingu. Nakonec jsem byla ve hře o medaili ještě před startem posledního závodu, což jsem původně ani nepředpokládala. Zkusila jsem se s tím poprat, ale soupeřky byly na rozdíl ode mě na písemku připraveny velmi dobře. Tuhle bodovačku jsem si opravdu prožila, ostatně jako všechny ty za posledního půl roku. Zajímalo by mě, kdy budu zase „skákat přes kaluže…?!“ Ale s pátým místem v bodovačce a i celkově jsem téměř vůbec nepočítala, takže se závody jsem moc spokojená.
Budeme brzo doma, už je to jen pár kilometrů.
Dívám se z okna, jak ubíhá mně důvěrně známá krajina a musím na
´ni´ pořád myslet. Během závodů se člověk soustředí na výkon a ty
okolní věci tolik nevnímá, ale teď, když je po závodě, se nedovedu
zbavit těch myšlenek. Byl to šok, když jsem se před závodem dozvěděla,
co se stalo, že Yulia na závody už nikdy nepřijede. Když jsme se viděly
před měsícem v Moskvě, tak by mě ani ve snu nenapadlo, že je to
naposledy. Svírá se mi hrdlo, když si uvědomím, že spolu už nikdy
nebudeme stát na startu, už nikdy spolu nepojedeme v úniku, a ani se už
nikdy nepotkáme na stupínku…
Sjíždíme z dálnice, obloha je zabarvena do červena a je vidět, jak se mračna protrhávají. Bylo by dobře, kdyby zas vykouklo sluníčko, v Cottbusu celou dobu pršelo a byla zima. Prostě takové nevlídné a smutné počasí…