Lada Kozlíková

„Jedeš do lázní,“ ozval se hlas z telefonu. Bylo šílené teplo. Smažila jsem se na zastávce v centru Brna a čekala až přijede osmička, která jezdí do Líšně. Jela jsem na rehabilitaci. Plánované volno mi právě začínalo a ten pocit společně s vůní léta ve mně asocioval vzpomínky na dětství, kdy prázdniny ve mně vzbuzovaly pocit volnosti. Zrovna jsem pozorovala horký vzduch, který stoupal z rozpáleného asfaltu, když v tom mi zazvonil telefon. Ta slova, co se z něho linula, byla jako balzám na duši. Hned v pondělí nastupuji do lázní v Jáchymově. Původně jsem měla v plánu zůstat doma, ale tohle mi určitě prospěje a navíc se konečně podívám do západních Čech.Vidina toho, že už za dva dny sbalím svoje kufry a jedu, ve mně vzbudila obrovskou radost.

Ty dny utekly rychle a já byla na cestě. Téměř po čtyřhodinové jízdě autem jsem spatřila ceduli Jáchymov. Zelené stromy se rozestoupily a mě se naskytl pohled na vskutku noblesní stavbu. Bílý palác v kontrastu s okolní zelení, doslova zářil. Při pohledu na tuhle nádhernou téměř stoletou budovu se ve mně tajil dech. Pohled na stavbu uvnitř byl stejně tak úchvatný , jako ten z venku. Vysoké stropy, křišťálové lustry a obrovská okna, která přiváděla spoustu světla. Staré historické budovy mě vždycky imponovaly. Na člověka tak dýchne duch minulosti. Uvedla jsem se naprosto skvěle. Hned na první proceduru se mi podařilo dojít pozdě. Pokud je dochvilnost výsadou králů, tak nedochvilnost je zřejmě výsadou cyklistů. Přiznejme si to. Já osobně neznám žádného, co by chodil včas. Chudák paní, co seděla v jídelně u vedlejšího stolu, byla naneštěstí mnohem originálnější než já, když hned první den spadla, rozsekla si čelo a museli jí to šít.

Program masáží a koupelí byl opravdu pestrý a hned po pár dnech jsem mezi procedurami našla moje favority. Vždycky jsem se těšila na radonovou koupel, kde byla moc hodná rehabilitační sestra. Myslím, že se mi bude po ní a samozřejmě i jejich koupelích trochu stýskat. Mezi další oblíbenkyně se zařadily podvodní masáž a suchá koupel CO2, která ve mně kromě relaxace vzbuzovala tak trochu úsměv. Nikdy jsem se nemohla zbavit dojmu, že přicházím jako housenka a odcházím jako motýl. Po krk zabalená do velkého bílého pytle mě lázeňská paní uložila a nafoukla ho kysličníkem uhličitým, co jen to šlo. Téměř vždycky se mi podařilo bez problému celou půlhodinu poctivě prospat.

Během několika dalších dnů jsem se přesvědčila, že okolní příroda Jáchymova je také velice pěkná. Každý den jsem podnikala výšlapy do okolí a na různá místa, která stojí za to určitě vidět. Kouzelná jsou rašeliniště poblíž Božího Daru. Když je pěkné počasí a dobrá viditelnost, tak nekonečný rozhled se vám naskytne z vrcholu Klínovce. Příroda Jáchymovsku nadělila i úžasné bohatství nerostů. Doly zde měly několik století svoji tradici. S tím byl spojen i vznik mincovny. Poslední období těžby na těchto dolech v 50. a 60.letech minulého století je však poznamenané vznikem vězeňských lágrů. Po nichž vás provede naučná stezka ´Jáchymovským peklem´, která mě zasáhla natolik, že jsem si na místních informacích koupila autobiografickou knihu politického vězně, který strávil dvanáct let v těchto lágrech, dolech a šachtách. Popisuje v ní tehdejší nenápadné, tiché avšak zákeřné praktiky režimu. Aby trestající, to jako režim (nikdy nepadala konkrétní jména), působil jako hodný strýček, co to s námi myslí dobře. A ten co je trestán, vypadal jako nenapravitelný hříšník, co si za to vlastně může sám. Lidé, kteří se tak chovají i dnes, jsou žijícím důkazem a utvrzují mě v tom, že to tehdy, takhle opravdu fungovalo. Beru to jako přežitek minulé doby a věřím, že s příchodem mladší generace, nepoznamenané minulostí, se vše zlepší…

Těchto posledních pár řádků jsem původně ani psát nechtěla, ale nedalo mi to a myslím, že i tohle k místní atmosféře lázní Jáchymov patří.